RegistracePřihlášení Napište nám



Dovolená snů
Nejlepší věci jsou zadarmo. Když teda máte s kým je sdílet...

Napsal RadioMan 28.03.2020
shlédnuto 4826x rubrika Píše vám Venda...

Obtížně se to čte ? Zkuste text ZVĚTŠIT nebo zmenšit
A nebo si vše prohlédněte černé na bílém
Celý článek si také můžete přehledně vytisknout



Je to dnes když to píšu už dva týdny, co platí všechna ta vládní opatření pro boj s nákazou. Už i ti, kteří před čtrnácti dny pořád ještě věřili, že koroňáka umlátíme kšiltovkama, se začínají stávat opatrnými pesimisty. Je jasné, že letošní dovolená je prostě v háji. A to jsme přitom hergot měli tak velké plány. Zábavní park, technické muzeum, hory...

Samozřejmě na nás si ale virus vošklivák jenom tak nepřijde. Aktuálně nám doma chybí eMko, kteréžto je v nemocnici (nebojte, nikoli jakožto nakažená, ale protože tam pracuje) a tudíž jsme se dočasně dohodli na oddělených ložnicích (asi třista metrů, což prý ten virus přeskočit zatím nedokáže). Takže jsme s juniorem Káčkem a seniorem Béčkem doma sami. Sedět doma je ale strašlivá votrava a tak jsme si řekli, že všechny ty plány prostě zrealizujeme. Jako jasně, veřejný pohyb osob je zakázaný, ale na vycházky do přírody se prý může a navíc my jsme se pohybovali výhradně mimo veřejnost (na fotkách proto ani nemáme roušky, ač jinak všechna opatření více než důsledně dodržujeme).

Protože bylo včera úplné jaro a svítilo sluníčko, vyštrachali jsme v garáži jakési stoleté turistické hůlky a rozhodli jsme se, že si konečně zajedeme na pořádný výšlap do hor, navíc jsme si k tomu přidali ještě i to technické muzeum, zábavní park a dokonce kratičkou mezihvězdnou cestu na Měsíc - zatím teda jenom tak na čumendu, omrknout to tam a připravit se na případný další průzkumný výsadek.

Napřed jsme se na úpatí hor zastavili v outdoorovém zábavním centru. Naprosto největší úspěch měla soustava prolézacích tunelů, kde jsme vydrželi přes půl hodiny. Oproti běžným prolézačkám, co jsou na kdejakém vesnickém dětském hřišti, se tady jednalo o kvazitransformační tunely druhé generace, které nabízejí asi stokrát větší zážitek. Pokud totiž necháte dítě prolézt desetimetrovou rourou plnou zaschlého bahna a betonového prachu, tak na druhém konci takového kvantového teleportu vyleze vizuálně dítě zcela jiné. Sice beznadějně zaprasené, ale rozesmáté a z nepochopitelného důvodu neskutečně šťastné.

Zábavní park. Bylo samozřejmě nezbytně nutné prolézt a rekognoskovat VŠECHNY alespoň trochu průchodné tunely.


Poté jsme si prošli technické a dopravní muzeum s mnoha zajímavými exponáty - jenom škoda, že v takovém muzeu se na ně nesmí samozřejmě sahat, nebo po nich dokonce lézt. To by byla ještě daleko větší bžunda. Víte vy vůbec, jaké to vyžaduje obrovské sebezapření, nevylézt si nahoru alespoň na ten pás, který k tomu potměšile přímo vybízí ? Ale čas utíkal a jestli jsme chtěli, aby nás někde na skále nezastihla tma, museli jsme rychle vyrazit dál.

Technické muzeum - ráj pro každého kluka. Překvapivě ale velmi zajímavé i pro holku !
Expozice obsahuje několik desítek strojů od veteránů, až po nejnovější nabušené muscle-cars


Ďáblovo pohoří má asi dvacet vrcholů s různým stupněm obtížnosti. Já jsem obvykle dělal jenom jištění a prvenství ve výstupech jsem velkoryse přenechal Káčku. Povedlo se jí zdolat většinu z nich. Mě mrzelo pouze to, že jsem podcenil přípravu a byli jsme poměrně nedostatečně vybavení - hlavně co se týče jídla a pití. Příště se ale určitě vybavíme líp...

Odpočinek a pitný režim v posledním výškovém táboře - těsně pod vrcholem
Další osmitisícovku si můžeme odškrtnout. Akorát jsme sebou bohužel neměli vlajku, no...


A pak už jsme jenom vedle vlezli do jedné zrovna volné rourotunelové rakety a nechali se vystřelit na měsíc. Bylo vidět, že některé předchozí výpravy nebyly tak úspěšné jako my a občas jsme narazili na nejrůznější jejich pozůstatky.

První fotka po přistání. Takovou krajinu s kameny a suchými velepřesličkami najdete jedině na měsíci a na Vysočině.
Trosky staré kosmické lodi. Jistě poznáváte kryty hypersonických urychlovačů, které bývaly tak typické pro rakety řady VodStok-8...


Ještě před odletem zpátky jsme pak pro lidstvo učinili naprosto epochální objev a to důkaz pravěkého osídlení Měsíce - v jednom kaňonu na jeho odvrácené straně, kam normálně ze země není vidět, jsme totiž našli poměrně zachovalou kostru nějakého kosmického veleještěra. Naštěstí aktuálně nejevil žádnou výraznější chuť k obživnutí a shánění potravy, takže jsme se mohli živí a zdraví těsně před setměním šťastně vrátit zase zpátky na zem...

V jednom z kaňonů jsme pak objevili části zkamenělého tyranosaura - hlavu a nějaké zpuchlé vnitřnosti.


Bylo to úžasné dobrodružné odpoledne, které jsme si neskutečně užili. Náklady ? Asi dvanáct korun projetých v benzínu a dalších dvacet ve formě plechovky piva pro hlavního šerpu. Nevěříte, že je něco takového v současné polodepresivní době možné ? Ale ono to vlastně zase tak překvapivé není. Prostě jsme si jenom v tom návalu moderních technologií, multimediálních zvěrstev a přeplněných animačních parků plných akvazorbingů, dětských vláčků a 3D virtuálních realit, zapomněli umět hrát. Jak ti malí, tak i my velcí. A hlavně hrát si spolu. Možná je právě teď příležitost si to uvědomit a zkusit to napravit. Lidstvo si určitě opět poradí a za pár let snad bude svět zase takový, jako byl dřív. Jenomže ty děti nám mezitím o hodně velký kus vyrostou. Pak už prostě nikdy v hroudě zvětralého betonu neuvidí ještěří hlavu, už nebudou v odstaveném rezavém vraku bez kol v adrenalinovém opojení točit volantem v roli závodníků formule jedna, když uvidí na obzoru velkého psa, tak nebude jejich první obrannou reakcí rychlé schování malinkaté dlaně do té vaší a místo s ušmudlaným plyšovým králíčkem budou usínat s úplně někým jiným. Tvrdíme, že jsou pro nás vším, kupujeme si je přihlouplými hračkami, technickými nesmysly a drahými výlety, rodinné štěstí plácáme z bláta prefabrikovaných selfíček na fejsbůku, nalháváme si, že máme moc práce, kterou děláme jenom pro ně - a přitom si beznadějně necháváme odkapávat kamsi do displejů tabletů a čtyřicetipalcových televizí ten strašně krátký čas, kterým je jejich dětství orámované. A zrovna teď toho času kurník šopa přece máme volného tolik...


P.S. : Protože to místo je odteď samozřejmě naše tajná země, kterou se chystáme do budoucna dál kolonizovat s tím, že přibereme do posádky jedině eMko, nemůžu vám bohužel při nejlepší vůli propíchnout, kde přesně se to místo na fotkách nachází. Ale můžu říct, že je to ve skutečnosti jedna obrovská halda s parkovištěm pracovních strojů přímo u dálnice D1 - jakých je kolem ní kvůli rekonstrukci určitě několik desítek a navenek působí poměrně neutěšeně.



Tento článek je původním autorským dílem. Jakékoliv jeho další šíření, kopírování a další využívání elektronickou, či jinou cestou jako celku, jakožto i jeho jednotlivých částí, či souvisejících multimediálních souborů je možné pouze se svolením autora a řídí se platnou legislativou.
-=© KUTILOVO SRS 3.01=-

Jarka
06.04.2020 10:28

Moc krásně napsané - a bohužel zcela pravdivé


Diskuse k článku
Zde můžete napsat jakýkoliv dotaz či připomínku - obratem bude zveřejněna.
Můžete také jednoduše poslat odkaz na tento článek svým přátelům !

(Celkem 1 komentářů)
Text komentáře :
Vaše přezdívka :
Kontrola, jestli jste člověk nebo robot :
Jaké zvíře je na českém státním znaku ?
Odpověď :