Zpět na hlavní obrazovkuRegistracePřihlášení



Bezdrátový obecní rozhlas
Dřív stačil obecní bubeník, dnes je na to speciální infrastruktura...

Napsal Alda 08.10.2019
shlédnuto 14x rubrika Rádio na všechny způsoby

Obtížně se to čte ? Zkuste text ZVĚTŠIT nebo zmenšit
A nebo si vše prohlédněte černé na bílém
Celý článek si také můžete přehledně vytisknout



Ledva začaly slovy klasika od pantáty vésti dráty, do žárovky nade vraty a noci nad českomoravskými vesničkami jaly se býti prozářeny obloukovými lampami, hned začali páni inženýři mudrovat nad dalším upgradem. A proto natáhli od pantátů další dráty a k nim přimontovali hlásné trouby a všechno to zavedli až k vysoceváženému panu starostovi a přimontovali mu na stůl mikrofón. Obecní rozhlas byl na světě. Zejména v padesátých letech minulého století bylo pro nový komunistický režim budování obecních rozhlasů velkou propagandistickou záležitostí a záhy se staly novotou zářící stojanové rozhlasové ústředny ozdobou i těch nejmenších MNV (pro mladší ročníky Místní národní výbor, obdoba dnešních obecních úřadů).

Dalších padesát let se obecní rozhlas zachoval prakticky v nezměněné podobě, pouze se časem provedla výměna ústředen za novější a modernější. Dráty k ampliónům ale zůstaly. Teprve s nástupem nových technologií v devadesátých letech došlo i na ně a objevily se první systémy bezdrátového přenosu mezi ústřednou a koncovými zařízeními, tedy venkovními reproduktory. Výhody takového řešení jsou celkem nasnadě - z ulic moderních vesniček a "milionářských" čtvrtí mohly zmizet vzduchem tažené dráty a ptákům tak ubyly odpočivadla, z nichž mohli škodolibě a beztrestně bombardovat drahé mercedesy dobře mířenými černobílými pleskanci. Bylo možno instalovat reproduktory i na odlehlejší místa, kam by budování drátové sítě bylo zbytečně nákladné a pro další rozšíření sítě nebylo nutné platit projekční práce a složitě vyřizovat desítky povolení kvůli nově natahovaným drátům tam, kde křižují inženýrské sítě, cizí pozemky a podobně. Nevýhody jsou tu samozřejmě také. Každý amplion u sebe krabičku s přijímačem. Ta se jednak může stát cílem vandalů, ve venkovním prostředí se střídajícími se atmosférickými vlivy je samozřejmě hodně teplotně a vlhkostně namáhaná a hlavně je potřeba ji nějak napájet, takže pokud není namontovaná třeba na sloupu s elektrickým vedením, musí mít buď další přívod a nebo nějaký autonomní napájecí systém (třeba akumulátor a malý solární panel).

Ovládací panel staré rozhlasové ústředny z padesátých let
Podobnou ústřednu si mnozí možná ještě pamatujete třeba z ředitelny na základce...
Tlampač bezdrátového rozhlasu s přijímací jednotkou


Protože obcí s bezdrátovým rozhlasem přibývalo, velmi brzy byly stanovena pravidla pro tuto infrastrukturu. V české republice se pro přenos používá pásmo 70 MHz, které se uvolnilo v souvislosti s přechodem FM rozhlasu z dřívější normy OIRT (66-74 MHz) na CCIR (88-108 MHz). Nejstarší bezdrátové systémy používaly klasický analogový přenos s úzkopásmovou modulací. Systémy budované v pozdějších letech pak přešly na digitální přenos, který je díky možnosti šifrování samozřejmě mnohem bezpečnější - nehrozí, že by třeba nějaký vtipálek s jednoduchým zesilovačem začal o půlnoci pouštět na celou vesnici rokenrol, nebo způsobil davovou psychózu tím, že by vyhlásil příjezd soukromého prodejce, který nabízí vykrmené kachny po dvaceti korunách kus. Další přínos digitálních systémů je v možnosti ovládání různých nadstaveb - jako třeba poplachových sirén, pagerů pro integrované záchranné systémy a podobně. Původní analogové systémy ale na mnoha místech ještě pořád přežívají, třeba ve velkých strojírenských závodech a v obcích, které prozatím nemají finance (a nebo důvod) na upgrade svého původního bezdrátu. Bezdrátovým rozhlasem se v současné době zabývá několik firem a každá z nich používá svůj specifický systém, o kterém z pochopitelných důvodů neposkytují žádné informace. Fanatici do systémů SDR ale už dokázali úspěšně některé systémy dekódovat a umí odposlechnout hlášení i z několik desítek kilometrů vzdáleného místa - samozřejmě otázka je, jaké to pro ně může mít praktické využití...

Něco podobného máte beztak někde na dohled...


Můžete se o to klidně pokusit sami. S analogovým přenosem si poradí i nějaký lepší přijímač s širším pásmem a nebo starý vyřazený tranzistorák s FM pásmem OIRT. Na digitální přenos už budete potřebovat něco sofistikovanějšího a základem určitě bude nějaký SDR přijímač. Problém je samozřejmě v tom, že obecní rozhlas nevysílá signál stále, ale pouze po dobu hlášení, což může být klidně třeba jen jednou za týden na dvě minuty. Bylo by tedy dost složité najít tu správnou frekvenci. Naštěstí kvůli tomu, aby se třeba dvě sousední vesnice "netloukly" na jedné frekvenci, byla zřízena centrální databáze BMIS (což je zkratka označující souhrnně Bezdrátové Místní Informační Systémy) a kde se dají zjistit přesné lokality těchto systémů a také jejich frekvence. Tato databáze je veřejně přístupná na adrese https://www.ctu.cz/vyhledavaci-databaze/evidence-stanic-bezdratoveho-mistniho-informacniho-systemu-bmis/prehled - takže si tam můžete zkusit najít, jestli a co se používá v místě vašeho bydliště. A jestli se vám následně povede provést nějaký monitoring, budu moc rád když to napíšete tady do diskuse...

(Fotografie BMIS převzaty ze stránek firmy Rozhlasy Bártek)



Tento článek je původním autorským dílem. Jakékoliv jeho další šíření, kopírování a další využívání elektronickou, či jinou cestou jako celku, jakožto i jeho jednotlivých částí, či souvisejících multimediálních souborů je možné pouze se svolením autora a řídí se platnou legislativou.
-=© KUTILOVO SRS 3.01=-

Diskuse k článku
Zde můžete napsat jakýkoliv dotaz či připomínku - obratem bude zveřejněna.
Můžete také jednoduše poslat odkaz na tento článek svým přátelům !
(Tento článek je kupodivu zatím bez komentářů - buďte první !)

Text komentáře :
Vaše přezdívka :
Kontrola, jestli jste člověk nebo robot :
Jaké je druhé písmeno abecedy ?
Odpověď :