Zpět na hlavní obrazovkuRegistracePřihlášení



Prozváněčka za pár korun
Zkoušečka vodivosti pro úplné začátečníky, kterou ale ocení i starý elektrikářský pes...

Napsal RadioMan 04.07.2019



(určeno i začátečníkům)

shlédnuto 2385x rubrika Radiomanovy hračky

Obtížně se to čte ? Zkuste text ZVĚTŠIT nebo zmenšit
A nebo si vše prohlédněte černé na bílém
Celý článek si také můžete přehledně vytisknout



Zkoušečka (či jak je dnes moderní říkat po anglicku "tester") vodivosti - zkrátka obyčejná česká prozváněčka, bývá jednou z nejpoužívanějších pomůcek každého bastlíře a elektrokutila. Prověříte s ní snadno a rychle, jestli je nějaký obvod vodivý a nebo je přerušený (případně má nějaký odpor). Přiložíte prozváněčku k oběma vývodům a když jsou spolu propojené, ozve se pískání. Když tedy máte třeba nějaký dlouhý kabel, který nemá barevně odlišené žíly, jednoduše prozváněčkou zjistíte, který konec patří ke kterému začátku. Snadno odhalíte kde je zkrat a snadno odhalíte, kde je něco "přepálené"...

Pokročilejší amatéři určitě prominou předchozí odstavec, ale protože jsem slíbil, že tady budu uveřejňovat občas návody určené i těm nejzačátečníkovatějším začátečníkům, bude tento článek naprosto polopatický. Jistě mnozí z vás namítnou, že prozváněčku má dneska každý trochu lepší multimetr a je tedy zbytečné si něco tak jednoduchého a obyčejného pořizovat zvlášť. Důvodů je tu ale hned několik. Předně je mnohdy hodně nešikovné pořád multimetr přepínat sem a tam. Obvykle s ním měříte napětí a do režimu prozváněčky ho musíte otočným přepínačem přepnout. A pak zase nezapomenout vrátit, abyste ho za minutu mohli zase přepnout na prozváněčku a tak pořád dokola. A co je horší, tak se občas může docela snadno stát, že nechtíc budete chtít prozvonit nějaký obvod nebo součástku, která bude zrovna pod napětím, navíc vyšším než je zdrávo a milý měřák za pětistovku (či nedej bože ještě víc), přepnutý na měření vodivosti, pošlete jedním hmatem do elektrikářského nebíčka. Když tam ale odletí jen samotná prozváněčka za dvacetikorunu, budete si rvát vlasy přece jen o něco kratší dobu.

Ale dost keců a jdeme k věci. Taková prozváněčka by samozřejmě šla "spíchnout" ze dvou tranzistorů, pár odporů, kondenzátorů a sluchátka - ale kdo by se s tím v dnešní uspěchané době dělal, žeano. Použijeme na to jednoduše hotový bzučák, co se dá buď vybrakovat z nějakého zařízení a nebo ho prostě za pár korun koupíme. Říká se tomu sice piezobzučák, ale přiléhavější označení je spíš "pípák". Je to taková malá černá kapsle se dvěma vývody a dírkou nahoře. Pokud ho budete kuchat z nějakého šrotu, je třeba aby to byl skutečně pípák a ne jenom reproduktorek, které někdy vypadají stejně. Pípák má obvykle u jednoho vývodu značku PLUS. Měl by být také na co nejmenší napětí, protože třeba dvanáctivoltový nám asi nebude pracovat s jednou tužkovou baterií - což my po něm budeme požadovat. Nejlepší je nějaký určený pro napětí 4-6V. Připojený k jmenovitému napětí umí ten mrňous pískat opravdu velmi hlasitě a nepříjemně, jedna a půl voltu z tužkovky ho ale umírní tak akorát. Podle katalogového listu výrobce by při tak malém napětí vůbec neměl fungovat - ale kupodivu funguje. K pípáku a k tužkovce už budeme potřebovat jen starý vypsaný lihový fix, kus drátu a silnější hřebík nebo vrut.

Budeme potřebovat pouze těchto pár věcí a kousek nějakého drátu
Piezo bzučák - anóbrž pípák

Laboratorním měřením bylo zjištěno, že stupeň vypsanosti použitého fixu či zvýrazňovače překvapivě nemá na výslednou funkci žádný podstatný vliv, takže pokud nemáme zrovna žádný vypsaný, ukradneme ho o polední pauze z keramického hrníčku na stole sekretářky ředitele. Na tvaru, barvě a velikosti též nezáleží - pouze je dobré, aby byl plastový a ne kovový (nikdy nelze vyloučit, že hrotem píchnete někam, kde je síťové či ještě vyšší napětí). Fix vykostíme a kleštěmi vytáhneme špičku. Víčko nevyhazujte, bude se hodit jako praktický kryt měřícího hrotu, který zajistí že se vám zkoušečka nevybije, jako když ji jen tak pohodíte do šuplíku a její oba konce se náhodou spojí. Do vrchního uzávěru vyvrtáme (nebo v nouzi nahřátým hřebíkem uděláme) dírku na kablík a okolo ještě pár dalších dírek, aby se nám zvuk nehromadil vevnitř. Vypínač samozřejmě žádný nepotřebujeme - v rozpojeném stavu obvodem nic nepoteče a vzhledem k tomu, že pípák moc "nežere" a přece jen nebude pípat půl dne v kuse, nebudeme ani řešit výměnu baterie. Jednoduše novou baterii k pípáku natvrdo připájíme. Pokud použijeme nějakou alespoň trochu lepší alkalickou, vydrží tam určitě dva, tři roky a po té době ji kdyžtak zase přepájíme za jinou. Zmíněná značka PLUS na pípáku přijde kupodivu připájet k plusovému vývodu baterie. K jejímu druhému vývodu připájíme kus drátu, o něco delšího než je fixa - abychom při té budoucí výměně baterie mohli vše vytáhnout ven i když bude hrot zalepený uvnitř. Hrotem je hřebík nebo vrut, který omotáme druhým koncem drátu a pro jistotu zakápneme lepidlem. Vrut je praktičtější než hřebík, protože někdy možná budeme chtít prozvonit něco, na co budeme mít málo končetin a budeme si chtít vypomoci obtočením vývodu z měřeného obvodu na hrot - a na drážkovaném vrutu drží omotaný drát lépe než na hladkém hřebíku. Pokud zrovna žádný vrut nemáte po ruce, určitě se najde nějaký vhodný například na spodní straně otočné židle vašeho kolegy v kanceláři, stejně jich tam obvykle bývá více a absence jednoho nebude jistě mít nějaké okamžité následky. Na druhý vývod pípáku pak připájíme další kus kablíku, protáhneme uzávěrem a zakončíme ho buď krokosvorkou, nebo ještě lépe banánkem a krokosvorkou nasunutou na něj. Baterii se sice do pájení moc nechce, ale nebojte - když na ní podržíte páječku trochu déle, nakonec ji přeperete. Případně kdo má, může použít speciální pájecí kapalinu.

No a to je celé. Výsledný slepenec nakroutíme dovnitř, hrot zajistíme v otvoru fixy třeba vteřinovým lepidlem, natlačíme horní uzávěr a tramtadadá - náš úžasný multifunkční megapřístroj je na světě. Estéti a hračičkové si ještě mohou na počítači vytisknout a pak na fixu nalepit jiný obal - ideálně s nějakým hrdým nápisem třeba jako "TURBO TESTER TT3000" a podobně.

Do uzávěru je dobré vyvrtat několik dírek, aby mohl zvuk ven.
A teď už jenom všechno nacpat dovnitř
A toto už je hotový "finální" výrobek

Tato zkoušečka se hodí nejen ke zmíněné kontrole kabelů atd. - prozváněčka funguje i s menším odporem mezi přívody, takže s ní můžete snadno zkontrolovat třeba klasické vláknové žárovky. Velmi dobře poslouží i ke kontrole kondenzátorů - proražený kondenzátor má zkrat a zkoušečka bude pískat. U elektrolytických kondenzátorů je jedno, jak je připojíte, protože vzhledem k velmi nízkému napětí, protékajícímu proudu a krátké době měření se ani přepólovaný kondenzátor nestačí poškodit. Akorát pozor - každý kondenzátor před měřením či zkoušením vždy preventivně vybijte (zkratováním jeho přívodů) ! Jednoduše touto zkoušečkou proměříte i diody (a zjistíte, kde je anoda a kde katoda) - v jednom směru budou pískat, ve druhém ne. Zkrátka brzo sami zjistíte, že tuhle jednoduchou hovadinku nakonec používáte několikrát denně...



Tento článek je původním autorským dílem. Jakékoliv jeho další šíření, kopírování a další využívání elektronickou, či jinou cestou jako celku, jakožto i jeho jednotlivých částí, či souvisejících multimediálních souborů je možné pouze se svolením autora a řídí se platnou legislativou.
-=© KUTILOVO SRS 3.01=-

Diskuse k článku
Zde můžete napsat jakýkoliv dotaz či připomínku - obratem bude zveřejněna.
Můžete také jednoduše poslat odkaz na tento článek svým přátelům !
(Tento článek je kupodivu zatím bez komentářů - buďte první !)

Text komentáře :
Vaše přezdívka :
Kontrola, jestli jste člověk nebo robot :
Kolik stupňů Celsia je bod varu (napište číslicemi) ?
Odpověď :